Učební obory, nástavbový obor: +420 376 311 605
Osvětim. Místo smutku a utrpení. Kolik lidských životů tu bylo zmařeno. Kolik zla napácháno. Nelze ani uvěřit, že někdo byl něčeho takového schopen. Vystoupením z dobytčích vagonů lidé přestali být lidskými bytostmi a stali se pouhými kusy označenými čísly.
V rámci předmětu společenská kultura, který je na naší škole součástí studia oboru veřejná správa, si měli žáci 1. ročníku zvolit exkurzi, která by je zajímala. V tomto předmětu se učí např. o etiketě, menšinách, vztazích mezi lidmi a dalším. Překvapili mě návrhem navštívit koncentrační tábor v Osvětimi. Velice mě potěšilo, že si vybrali tak zajímavé téma, že jim takové věci nejsou lhostejné. Často totiž kolem sebe slýcháme, jak někdo ničí židovské náhrobky, jak znovu začíná v různých koutech Evropy nabývat na síle neonacismus.
Všichni by měli toto místo vidět na vlastní oči. Těžko se píše o zvěrstvech, která byli „lidé“ schopni páchat na lidech. Minimální přísun jídla, vysilující práce, možnost použít toaletu jen ráno a večer, praní oblečení někdy jen jednou za půl roku, neúměrné tresty za cokoliv. Hrůzných rozměrů zde nabývá i pověstná německá důslednost, se kterou dokázali ze svých obětí využít vše. Zlaté zuby vytrhané mrtvým přetavovali na zlaté cihly, zbylé oblečení prodávali v německých second handech, protézy po mrtvých dostávali zranění němečtí vojáci, ostříhané vlasy využívali k výrobě látek.
Jsem ráda, že naši žáci přemýšlejí o světě kolem sebe, že se o toto téma zajímají. I když o takových člověk čte, nedá se to srovnat s realitou „továrny na smrt“. Je důležité znát historii, aby se z ní lidé poučili, aby si mohli vytvářet na věci vlastní názory a nedali se jen tak něčím ovlivnit.
